Alkoholismus je matoucí choroba a zdá se, že hodně toho, co se jí týká, se příčí logice. Důsledkem je, že většina z nás přichází do Al-Anon se spoustou nezodpovězených otázek.

Přísahala jsem, že se nikdy nebudu stýkat s nikým podobným mým alkoholickým rodičům. Teď zjišťuju, že jsem obklopená, zaměstnaná, dokonce i vdaná za lidi stejné jako byli oni. Jak se to mohlo stát?

On je konečně střízlivý v AA a vše se mu daří. Proč jsem já pořád tak nešťastná?

Doktoři v léčebně trvají na tom, že mé dítě je alkoholik, ale já jim nevěřím. Je jí teprve dvanáct a já jsem ji nikdy neviděl opitou tak, že by padala na zem – tak jako se to stává alkoholikům. Nemohli by se ti doktoři mýlit?

Vždy když to vypadá, že konečně uspějeme, nastane nějaký zádrhel nebo krize. Osobu, se kterou bydlím, zdá se, to vůbec nerozruší. Jen si nalije skleničku alkoholu. Já jsem ten, který se stane nepříčetným. Proč jsem pořád já tím, kdo se příliš stará? Proč pořád já musím vyřešit všechny problémy?

Samozřejmě, lidé v mé rodině pili, ale já bych je nenazýval alkoholiky. Kromě toho, co to má co dělat se mnou? Můj problém je, že si vybírám špatné lidi, do kterých se zamiluju. Zdá se, že nemůžu mít intimní vztah, který by mi nečekaně neselhal. Myslíte si, že existuje souvislost?

Mně opravdu nevadí to pití. Co mi vadí, jsou hromadící se účty, urážky, násilí, potíže se zákonem, sexuální problémy a vše ostatní. Jak mohu zabránit tomu všemu, aby se to přestalo dít?

Proč problémy alkoholických příbuzných, kteří jsou již léta po smrti, nadále ovlivňují můj život?

Myslím, že ztrácím rozum. Zdá se, že si pamatuji na strašné věci z mé minulosti, ale má rodina popírá, že by se nějaká z nich kdy stala. A přece se nemohu zbavit pocitu, že to co cítím a na co si vzpomínám, je pravda. Komu mám věřit?

Pokud je mi známo, nikdo v mé rodině nikdy nepil. Ale ve všech ostatních ohledech se chovali přesně jako alkoholici. Jak by to mohlo být možné?

Slibuje, že již nikdy nebude pít a o dva dny později je na dalším tahu. Co můžu udělat, abych ji přiměl přestat pít jednou pro vždy?

Poznala jsem alkoholika, až když byl mnoho let střízlivý. A přece zjišťuju, že jsem posedlá jeho chováním, ovlivněná každou jeho náladou a stále více neschopná jednat ve svůj prospěch. Mohlo by to mít co do činění s alkoholismem?
Jak se mám vypořádávat s bolestí, kterou cítím, když ji vidím pít? Tolik jsem ji miloval a nyní ji začínám nenávidět. Zdá se, že se to nedokážu zastavit.

Myslela jsem si, že střízlivost nás více sblíží, ale spíše nás dál rozdělila. Teď alkoholik trvá na tom, že také potřebuju pomoc. Nerozumím tomu. Já přece nemám problém. Proč bych měla chodit na nějaké mítinky?

Byla jsem tak dlouho nešťastná, protože jsem cítila jen bolest. Ale to bylo „normální“. Co mám dělat teď, když necítím už vůbec nic?

HLEDÁME ODPOVĚDI

Ačkoli většina z nás přišla do Al-Anon a netrpělivě hledala odpovědi na tyto a mnoho jiných otázek, neexistují vždy rychlá či jednoduchá řešení takto komplikovaných záležitostí. Snaha najít pomoc v Al-Anon se nepodobá žádání o pomoc ve většině jiných míst. V Al-Anon nedáváme rady. Nikdo neříká nikomu jinému, co má dělat ve své soukromé situaci. Například, ani nezastáváme, ani neoponujeme, zdali zůstat v manželství nebo se rozvést, postavit alkoholika před problém nebo zůstat zticha, dovolit našim dětem zůstat doma nebo je požádat, aby se odstěhovali, přerušit kontakt s našimi rodinami nebo nadále rozvíjet naše vztahy. Tato a nesčetná jiná další rozhodnutí jsou výhradně osobní a mohou k nim dospět pouze zainteresovaní jednotlivci. Ve skutečnosti navrhujeme, aby nováčci v Al-Anon nedělali žádná významná rozhodnutí ještě nějaký čas po příchodu do Al-Anon, protože zjišťujeme, že náhled na naše životní poměry prochází dramatickou změnou během této doby. Když počkáme, často nalezneme možnosti, které jsme předtím nezvažovali, a objevíme, že po čase jsme schopnější udělat rozhodnutí, se kterými můžeme žít. Bylo by tedy absurdní, kdyby nějací členové zastávali ten či onen konkrétní krok. Nevíme, co je nejlepší pro jinou osobu.

Namísto toho, nabízíme naši vlastní zkušenost, sílu a naději. Mluvíme o problémech, se kterými jsme se setkaly my samy, a jak jsme použili zásady a praktiky programu Al-Anon, aby nám pomohli dostat se skrz naše problémy. Sdílíme naše pocity, náš vývoj a naši bolest. Nasloucháme a učíme se, ztotožňujeme se s příběhy ostatních a objevujeme nové způsoby, jak přistupovat k našim konkrétním situacím tím, že vyslechneme, jak jiní lidé se vypořádávali s podobnými záležitostmi. Navrhujeme, abyste si vzali, co se vám líbí, a zbytek nechali být. Něco z toho, co říkáme, může být užitečné; něco nemusí být. Každý z nás je svobodný a může si vybírat a rozhodnout se použít cokoli se zdá být užitečné, a to ostatní ignorovat.

MĚNÍME STŘED NAŠÍ POZORNOSTI

Co neděláme je, že netrávíme mnoho času mluvením o alkoholikovi. Namísto toho se učíme klást střed pozornosti na nás samotné. Zprvu nám tento přístup nemusí dávat moc smysl. Koneckonců je často jednodušší rozpoznat alkoholikovy problémy spíše než naše vlastní problémy. Většina z nás si je jistá, že kdyby jen on či ona přestala pít nebo pracovala víc na programu uzdravení nebo změnila tento postoj nebo tamto chování, všechno by bylo v pořádku. Nedaří se nám uvědomit si nebo přijmout, že alkoholismus je nemoc. Nekontrolovatelná touha pít je pouze jedním symptomem této choroby. Tak mnoho z nás toužebně očekávalo den, kdy alkoholik v našich životech nalezne střízlivost, jen abychom byli ohromeni, že střízlivost přinesla s sebou celou řadu nových obtíží. Postarání se o jeden symptom, dokonce ten hlavní symptom, nevyléčí celou chorobu. Mnoho alkoholiků má dostatek štěstí a nalezne střízlivost – pomocí programů jako jsou Anonymní Alkoholici, jsou schopní si zvolit dlouhodobou oddanost svému uzdravování. Ti, kteří si vybrali tuto cestu, mají velkou šanci, ale střízlivost neskoncuje s alkoholismem. Ačkoli může být pozastaven, na alkoholismus není znám žádný lék.

„Ale jistě“ argumentujeme, „střízlivost je žádoucí a musí existovat něco, co můžeme udělat, abychom pomohli! Musí existovat něco, co můžeme říct a co by mělo účinek, nebo nějaký druh pomoci či podpory či informace, které můžeme poskytnout a které přesvědčí našeho milovaného alkoholika, že má vyhledat pomoc, kterou potřebuje, nebo zajistí, aby nadále pokračoval na cestě k uzdravení!“

A znovu, jak dosvědčí American Medical Association (Americká Zdravotní Společnost), alkoholismus je nemoc. Pomohlo by to správné slovo zastavit šíření rakoviny nebo by dokázalo, aby byla chemoterapie účinnější? Pomohla by naše pomoc, pěkný vzhled, vyšší příjem nebo čistější dům překonat progresi Alzheimerovy choroby? Naše soucítění a podpora mohou ulehčit milované osobě zápas s nemocí, ale prostě není v naší moci vyléčit ničí nemoc. Jsme bezmocní nad alkoholismem jiné osoby. Nezavinili jsme tu nemoc. Nemůžeme ji kontrolovat. A nemůžeme ji vyléčit.
Tedy, když nemůžeme zastavit to pití nebo zaručit střízlivost, proč bychom měli jít na Al-Anon? Jak říkávalo první veřejné oznámení služby Al-Anon „Můžeš vidět, co pití dělá s alkoholikem. Ale můžeš vidět, co dělá s Tebou?“

ZJIŠŤUJEME INFORMACE O ALKOHOLISMU

Leták Al-Anon Porozumění sobě a alkoholismu vysvětluje alkoholismus následujícím způsobem: „Alkoholismus je rodinná nemoc. Nutkavá potřeba pití ovlivňuje alkoholika a to následně ovlivňuje jeho vztahy k okolí: přátelství, zaměstnání, dětství, rodičovství, milostné vztahy, manželství – vše trpí následky alkoholismu. Ty nejvzácnější vztahy, ve kterých je člověk opravdu blízko alkoholikovi, jsou nejvážněji ovlivněny a lidé, kterým na nich nejvíce záleží, jsou nejvíce zataženi do důsledků jejich chování. Reagujeme na chování alkoholika. Všimli jsme si, že se jim pití vymklo z rukou, a snažíme se kontrolovat jejich pití. Stydíme se za scény na veřejnosti, ale v soukromí se snaží zvládnout situaci. Netrvá to dlouho a cítíme se zodpovědní a přejímáme alkoholikovo utrpení, obavy a pocity viny. My, také, onemocníme.

Dokonce i dobře smýšlející lidé začínají počítat, kolik skleniček alkoholik vypije. Třeba vyléváme drahé nápoje do dřezu, hledáme po domě uschované láhve nebo nasloucháme zvuku otvírání pivních plechovek. Naše veškeré myšlení se zaměřuje na to, co alkoholik dělá nebo nedělá a na to, jak zastavit jeho pití. Toto je naše posedlost.

Pozorovat jiné lidské bytosti, jak se pomalu ničí alkoholem, je velice bolestivé. Zatímco se zdá, že se alkoholik nestará o účty, o zaměstnání, o děti, o svůj zdravotní stav, lidé, kteří jsou nablízku, začínají mít starosti. Často uděláme tu chybu, že tyto problémy zakrýváme. Snažíme se všechno napravit, nějak se vymluvit, říkáme lži, abychom napravili poškozené vztahy, a děláme si více a více starostí. Toto je naše úzkost.

Chování alkoholika, dříve nebo později, rozhněvá ty, kteří mu jsou blízcí. Když si uvědomíme, že alkoholik lže, využívá nás a nestará o své povinnosti, tak začneme mít též pocit, že nás alkoholik nemá rád. Často se chceme pomstít, potrestat ho a donutit ho, aby zaplatil za bolest a trápení, které způsobil svým nekontrolovatelným pitím. To je náš hněv.
Někdy ti, co jsou nablízku alkoholikovi, začnou předstírat. Přijímáme sliby a věříme jim. Pokaždé když nastává období střízlivosti, jakkoli krátké, chceme uvěřit, že ten problém navždy zmizel. I když nám zdraví rozum říká, že je něco v nepořádku ve smýšlení alkoholika a v jeho pití, stále skrýváme, co cítíme a co už víme. Toto je naše popírání skutečnosti.

Asi největší újma těm z nás, kteří strávili část svého života s alkoholikem, je neustále se vracející přesvědčení, že jsme to nějakým způsobem zavinili. Možná cítíme, že je to něco, co jsme udělali nebo neudělali – že jsme nebyli dostatečně dobří, dostatečně přitažliví nebo dostatečně chytří, abychom vyřešili tento problém pro ty, které milujeme. Toto jsou naše pocity viny.

ŽIJEME SE STŘÍZLIVOSTÍ

Ti z nás, jejichž milovaní se uzdravují v AA, jsou také poznamenáni touto rodinnou chorobou. My, také, reagujeme na alkoholismus. Sledujeme pokrok střízlivosti, počítáme množství navštívených mítinků stejně, jako jsme kdysi počítali skleničky alkoholu, a hledáme nedůslednosti a známky možného návratu k pití. Jsme velmi opatrní, dáváme si pozor, abychom neudělali nic, co by mohlo rozrušit nedávno vystřízlivělého alkoholika, nebo vidíme střízlivost skepticky, nejsme ochotní uvěřit změnám, které vidíme. Očekáváme od alkoholika velkou proměnu – a děláme si starosti, když se naše očekávání nenaplní. Po letech čekání na vztah, který bude důvěrnější, láskyplnější či laskavější, nebo po letech, kdy jsme doufali, že si konečně rozdělíme břímě povinností v domácnosti, mnoho z nás je rozčileno, když zjistíme, že naše naděje zůstávají nenaplněny a my se cítíme ještě osaměleji než obvykle.

Život se střízlivým alkoholikem se může zdát jako život s docela odlišnou osobou. Ačkoli asi jsme neuvěřitelně vděční za střízlivost naší milované osoby, mnoho z nás cítí odpor k nové, aktivnější roli, kterou alkoholik nyní chce hrát v rodinných rozhodnutích, nebo cítíme odpor k nezávislosti, kterou náhle předvádí. Cítíme se nesví kvůli všem těm změnám, nad kterými nemáme žádnou kontrolu. Přestože jsme si vroucně přáli změnu během období, kdy alkoholik pil, takto jsme si to asi nepředstavovali. Někteří z nás začnou žárlit na čas, kteří alkoholici tráví chozením na mítinky nebo mluvením a stýkáním se s jinými členy AA. A náhle, poté, co jsme vyžadovali tolik změn od alkoholika, zjistíme, že on či ona požaduje podobné změny od nás!

HLEDÁME ŘEŠENÍ PRO SEBE

Je tedy jasné, že střízlivost milované osoby nevyřeší všechny naše problémy. Ani fyzické odloučení, ani smrt je nevyřeší. Dokonce ti z nás, kteří nebyli mnoho let zapleteni s žádnými alkoholiky, zjišťují, že jsme nadále ovlivněni touto rodinnou chorobou. Zkrátka, důsledky alkoholismu – posedlost, úzkost, vztek, popírání skutečnosti a pocity viny – obvykle přetrvávají, dokud nevyhledáme program uzdravení pro sebe.

Drama tvořené problémy jiných lidí může velmi odvádět pozornost, obzvlášť když ti lidé jsou alkoholici. Ale v Al-Anon objevujeme, že ten problém není výhradně v jiné osobě; ten problém je také v nás. Chování alkoholického přítele, chotě, dítěte, sourozence, zaměstnavatele nebo rodiče nás možná přivedlo do Al-Anon, ale brzy si uvědomíme, že naše vlastní myšlení se stalo zkreslené. Al-Anon nás učí, abychom přestali plýtvat čas snahou změnit věci, nad kterými nemáme žádnou kontrolu a uplatnit naši snahu tam, kde máme nějakou moc – nad našimi vlastními životy.

 

(přeloženo z knihy HOW AL-ANON WORKS for Families and Friends of Alcoholics, tj.
JAK FUNGUJE AL-ANON pro rodiny a přátele alkoholiků)