(přeloženo z knihy How Al-Anon Works for Families and Friends of Alcoholics)
Jak často se nám zdála určitá událost nebo dokonce celý týden jako buď zcela dobré nebo zcela špatné? Když alkoholik pil nebo když byl přítel v depresi, náš den byl zkažený. Podobně, když pršelo v den, kdy jsme chtěli jet na piknik, tak jsme se cítili bídně. Teď, když jsme v Al-Anon a snažíme se soustředit na sebe, zjistíme, že náš svět není ani černý ani bílý. Nyní, rozdíl mezi dobrým a špatným dnem pramálo souvisí s tím, co ostatní lidé dělají nebo cítí. Můžeme mít dobrý den ve slunečném nebo bouřkovém počasí, když vše jde podle našich plánů nebo když připálíme večeři či nám dojde mléko nebo když bankomat zadrží naši kreditní kartu. Můžeme mít dobrý den, i když alkoholik v našem životě pije, protože dnes víme, že kvalita našeho dne závisí na našich postojích.
Moc postoje
Jak řekl Shakespeare: „Není nic buď dobré nebo špatné, jen naše myšlení to tak vnímá“. Vědomě či nevědomě, naše postoje ovlivňují vše, co se děje v našem životě, takže život, jak ho zažíváme, souvisí více s tím, jak si vykládáme to, co se děje, než s událostmi samými. Nikdo nechce být nemocný; nemoc může být nepříjemná, někdy ukrutně nepříjemná. Ale, i když skončíme v posteli kvůli nachlazení nebo i něčemu vážnějšímu, přesto máme na výběr, jak budeme tuto zkušenost vnímat. Můžeme se znovu považovat za oběti, probírat v hlavě všechny věci, které nemůžeme z důvodu nemoci dělat, a litovat se – nebo můžeme vidět tuto situaci jako skryté požehnání. Být náhle pracovně neschopní nám může dodat pocit nečekané úlevy, dočasného osvobození od každodenních stresů. Můžeme využít této příležitosti a odpočinout si, načerpat energii, dohnat nějaké z klidnějších činností, které jsme zanedbávali, nebo prostě být na sebe hodní. Když si uvědomíme, že často bereme jako samozřejmost naše zdraví a vzácný čas, který jsme dostali pro tento život, můžeme si vypěstovat novou vděčnost pro obojí a tím se naučíme využívat lépe každého dne.
Jinými slovy, jak zní klišé, můžeme vnímat sklenici jako poloplnou nebo poloprázdnou. Naše volba určí, jak vnímáme svět kolem nás a ovlivní to, jak vnímáme sebe a jiné.
Toto je obzvlášť pravdivé pro ty z nás, kteří mají zkušenosti s alkoholismem nějaké blízké osoby. Mnoho z nás má sklony ke zlozvyku negativního myšlení, které je příčinou, že vidíme pouze tu zlověstnou stránku našich situací. Když se díváme do budoucnosti, představujeme si to nejhorší, staneme se zaneprázdnění strachováním se a snahou se chránit, že se opomeneme z čehokoli těšit. Namísto, abychom se obrátili na ostatní, připravujeme se na zklamání a odtahujeme se od radostných příležitostí života. Když se naše očekávání nenaplní nebo když jsou naše plány narušeny, cítíme lítost nad sebou a vztek k těm, které považujeme za zodpovědné. Často používáme tyto zvraty, abychom ospravedlnili naši vlastní nedokončenou práci, nesplněné sliby či zanedbané povinnosti.
Změna těchto sebezničujících postojů je nutná pro naše uzdravení, ale musíme být upřímní sami k sobě. Nemá cenu předstírat, že máme slunečný náhled, když ve skutečnosti vnímáme situaci jako bolestivou či strašidelnou, nebo když se nám zdá svět jako pochmurné místo. Hledáme opravdovou změnu, ne popírání. A první krok, jak změnit naše negativní postoje, je začít si je uvědomovat, tento proces se neuskuteční hned.
Dokonce i po té, co odhalíme sebezničující postoj, můžeme být zděšeni, když se náhle objevuje znovu a znovu. Tento postoj zdá se vyčnívá. Divíme se, jak jsme ho mohli v minulosti nevidět a zda-li si ostatní všimli, jak je zničující. Ale před tím, než můžeme udělat nějaký účinný krok, před tím, než můžeme změnit negativní náhled za pozitivní, musíme se přijmout přesně takoví, jací jsme. Musíme si přiznat, že tento destruktivní zvyk nebo postoj je naší součástí. Potřebujeme si uvědomit naše pocity a postřehy takové, jaké jsou, a také si musíme pěstovat naši ochotu se změnit. Protože to nemůžeme zvládnout sami, žádáme naši Vyšší Moc o pomoc. Jak se stáváme ochotní se změnit, hledáme pozitivní aspekty v každé situaci a hledáme dary schované i v nejtěžších obdobích. Postupně a zprvu nepatrně se náš náhled posouvá až se svět stává veselejším a lákavějším. Časem i situace, které by vedly k jistému počtu negativních postojů, pominou bez povšimnutí. Můžeme dokonce najít něco v těchto situacích, za co budeme vděční.
Vděčnost
Aktivní procvičování vděčnosti je jeden ze způsobů, jak podpořit změnu postojů. Namísto toho, abychom brali ta mnohá požehnání v našem životě za samozřejmá, najdeme si čas, abychom je v mysli pojmenovali, než se tato činnost stane zvykem. Když si napíšeme „list díků“ a pak ho přečteme sponzorovi nebo jiným členům Al-Anon, tak nám to pomůže uvědomit si, že je spousta věcí v našem životě, za které jsme opravdu vděční.
V období nesnází možná vidíme pouze velmi málo, za co bychom poděkovali, ale když vynaložíme úsilí, tak jistě najdeme pár věcí a tím rozjasníme jinak bezútěšný pohled. Někdy pomůže začít s našimi základními a nejnutnějšími potřebami – jídlo na stole, střecha nad hlavou, a ošacení. Možná potom zjistíme, že jsme vděční za skromnější události a gesta – vlídná slova, Al-Anon přátele, trochu humoru v jinak vážné situaci, okamžik klidu, nebo předzvěst toho, že se začínáme uzdravovat.
Vděčnost nám umožňuje vychutnávat nepoznané dobro, které nás obklopuje nezávisle na okolnostech. Když si zvykneme všímat si pozitivních aspektů života, začneme poznávat malé a nepatrné dary a skryté příležitosti, když se objeví v našem každodenním životě. Následně, procvičováním vděčnosti si najdeme něco, za co můžeme být vděční i v bolestivých či těžkých situacích. Nahradíme naši mentalitu oběti postojem vděčnosti. Namísto toho, abychom se cítili vyčerpaní, zdrcení a vystresovaní okolnostmi, na které narážíme, začínáme se cítit posilnění a schopní věci zvládat, dokonce i vzkvétat, protože jsme se naučili, že naše Vyšší Moc může použít každou situaci, každý vztah, každou zkušenost k obohacení našich životů a povzbuzení naší síly, víry a osobního růstu. Tedy všichni a všechno nám nabízí zvláštní dar. Musíme jen otevřít oči, abychom jej viděli.
Modlitba o poklid ducha
Nové postoje se často vyvíjí tím, že na věci nahlížíme jiným způsobem. Jeden způsob, který Al-Anon nabízí k získání perspektivy, je zamyslet se nad slovy Modlitby o poklid ducha, když ji říkáme:
Bože, dej mi klid,
přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu, změnit to, co změnit mohu,
a moudrost, jedno od druhého
rozpoznat.
Tato modlitba může být velmi užitečná, protože nás nabádá, abychom se obraceli k moci vyšší, než je naše, abychom rozlišili, co můžeme a co nemůžeme změnit. Často zdroj našeho největšího neklidu je naše neustálá snaha změnit lidi a události, nad kterými jsme bezmocní. Motlitba o poklid ducha nám připomíná, že nemůžeme dosáhnout nemožné. Namísto toho, si můžeme přestat hrát na Boha a přijmout tu velmi reálnou možnost, že lidé a události našeho života jsou součástí větší vize naší Vyšší Moci. Když to uděláme, stane se snadnější přijmout věci, které nemůžeme změnit.
Ale existuje mnoho situací, ve kterých můžeme účinně jednat, abychom zlepšili naše poměry – změnit to, co můžeme. Chce to odvahu, vidět sebe takové, jací jsme ve skutečnosti, a dělat pozitivní, trvanlivé změny, obzvlášť když se zdráháme jakkoli sebe měnit. Žádáme Boha, tak jak ho my chápeme, aby nám dal sílu jednat, protože si uvědomujeme, že my jsme to, co můžeme docela rychle změnit.
Dar moudrosti nám umožní rozhodnout se, kdy jednat a kdy nechat věci být. V Modlitbě o poklid ducha, se obracíme na Boha tak, jak ho my chápeme, pro charakteristiky potřebné k plnějšímu životu: klid, odvahu a moudrost.
Očekávání
Jedna překážka, přes kterou mnoho z nás klopýtá, když se snažíme bojovat s touto nemocí postojů, je naše vlastní očekávání. Není lepší způsob, jak se cítit znovu jako bezmocné oběti, než přechovávat v sobě nereálné očekávání od nás samých či ostatních nebo plést si očekávání s potřebami a trvat na jejich uspokojení. Spojit naši vlastní pohodu s určitým činem či výsledkem je velmi riskantní. V podstatě, děláme tak ze situace jakoby vyšší moc – předáme moc jiným lidem nebo okolnostem. V kterémkoli okamžiku může zvrat událostí zhatit naše sny a plány, na kterých jsme postavili naše životy.
Život je příliš nejistý na takto špatně nasměrovanou víru. Tedy je v našem nejlepším zájmu prozkoumat naše očekávání. Jsou reálné nebo založené na fantazii? Držíme je volně a jsme připraveni je nechat být nebo pozměnit, jakmile dostaneme nové informace, nebo křečovitě lpíme na těchto chabých představách a vkládáme na ně celou naši sebe-hodnotu a naši vnitřní pohodu? Když necháme naše očekávání vládnout, vytváříme si důvod, jak být znovu a znovu oběťmi a mučedníky.
Ale i zde, máme také možnost změnit své postoje. Můžeme pozměnit naše očekávání, aby byly reálnější. Můžeme se od nich odpoutat, zakotvit naši vnitřní pohodu a klid mysli ve Vyšší Moc, spíše než ve vnějších situacích. Stálým hledáním pochopení, jaká je Boží vůle pro nás a síly ji uskutečnit (Jedenáctý Krok), děláme velké kroky k nalezení neochvějného vnitřního klidu a pocitu bezpečí, které nemohou být otřeseny pouhými okolnostmi.
Klid
Toto je způsob, jak mnozí z nás chápou klid. S vnitřním klidem již nás neomezují naše strachy a představy. Můžeme být naprosto sami sebou a věřit, že s pomocí Vyšší Moci budeme schopni zvládnout cokoli se stane. Nahradíme každodenní děs a nejistotu, které dominovaly v našich životech v minulosti, nově nalezenou sebejistotou a hlubokým pocitem vnitřní pohody. Toto je jeden z cílů, které se snažíme dosáhnout pomocí Al-Anon. Ačkoli jsme možná přišli do Al-Anon s naprosto jinými úmysly, procvičováním principů našeho programu můžeme najít vnitřní klid a staneme se schopní realizovat mnohem více, než jsme si představovali. Mnoho z našich nadějí a snů se stane dosažitelnými. Na jiných přestane tolik záležet. Klid je asi nejvzácnější dar, který získáme, protože nám umožní poznat, že naše životy má na starost Moc vyšší než je naše, a tedy my, dokonce i uprostřed chaosu, máme naději.