Al-Anon je sdružení příbuzných a přátel alkoholiků, kteří se snaží vyřešit svůj společný problém, tím že se společně sdílejí své zkušenosti a poznatky o sobě samých a životě s alkoholikem.

Začínáme si uvědomovat

(přeloženo z knihy HOW AL-ANON WORKS for Families and Friends of Alcoholics, tj.
JAK FUNGUJE AL-ANON pro rodiny a přátele alkoholiků)

Přicházíme do Al-Anon, protože hledáme změnu. Chceme skoncovat s naší bolestí a obracíme se na Al-Anon v naději, že přijdeme na to, co udělat. Ale nejsme připraveni jednat, ať už jsme jakkoli dychtiví a netrpěliví. Změna je proces a my v Al-Anon poznáváme, že začít si věci uvědomovat je první stadium tohoto procesu. To vyžaduje, abychom se na sebe a naši situaci podívali upřímně. Ačkoli to zní jednoduše, po letitém skrývání nepříjemných aspektů skutečnosti před sebou či ostatními, mnohým z nás se jeví upřímné ohodnocení skutečnosti jako boj.

Rozpoznávání alkoholismu

Někdy nepoznáme alkoholismus ani, když ho máme přímo u nosu. Tím, že jsme s ním roky žili, možná jsme ho přijali jako normální a necítili se jím příliš znepokojeni. Asi jsme si představovali alkoholiky jako špinavé, v hadry oděné, zanedbané osoby a nikdy by nás nenapadlo, že náš dobře udržovaný, úspěšný přítel nebo příbuzný může být alkoholik, ani když jeho či její pití bylo zřejmě nadměrné. Ani nás nenapadlo, že naše reakce na dávno zapomenutého příbuzného alkoholika možná ovlivnily naše každodenní životy později nebo, že bychom naopak mohli být ovlivněni vztahem se střízlivým alkoholikem. Mylné představy o alkoholismu jsou hojné, mnoho z nás si prostě neuvědomovalo podstatu této nemoci a její dopad na nás, příbuzné a přátele alkoholiků. Nevědomost není ani hřích ani zločin, ale je to překážka k tomu, abychom viděli naši situaci reálně.

Pak, také, možná vidíme problémy v našich životech, ale nejsme schopní rozpoznat alkoholismus jako jádro problému. Třeba připisujeme tyto problémy finanční situaci nebo zaměstnání, nebo viníme za tyto problémy nedostatek času, vzdělání nebo příležitosti. Možná vnímáme tyto problémy jako důsledek proměnlivosti života, jako obtíže, se kterými se každý musí vypořádat. Protože již jsme tyto problémy připsaly k nějakému konkrétnímu zdroji či důvodu, nedokážeme si povšimnout, že každý problém přesně zapadá do velkolepého schématu jménem alkoholismus, rodinná nemoc.

Existují také další překážky. Někteří z nás by nemohli přežít chaos, zmatek a bolest alkoholického prostředí aniž bychom si nevypěstovali nástroje k přežití, které nás citově chránili před situacemi, které jsme nebyli schopni zvládnout. Když okolnosti našeho života nebo naše city byly pro nás příliš bolestivé nebo strašidelné a nedokázali bychom je snést, asi jsme je překroutili, potlačili, odůvodňovali nebo zcela ignorovali.

Možná jsme si uvědomovali alkoholikovo popírání, ale nikdy jsme si neuvědomili, že to může být příznačné pro kohokoli ovlivněného nemocí alkoholismus. Podobně jako mnoho alkoholiků trvá na tom, že nemají problém a odmítají mluvit o svém pití, tak i mnoho přátel a příbuzných alkoholiků si neuvědomuje, že nějaké problémy existují. Opravdu nedokážeme vidět, slyšet, cítit nebo jakkoli vnímat to, co může být tak velmi zřejmé ostatním. Paradoxně, protože naše celé životy jsou zastřené nemocí alkoholismus, nejsme schopní si povšimnout její existence.

Nástroje na citové přežití také mohou pozměnit způsob, jakým vnímáme události a vztahy z minulosti. Když vzpomínky na hrůzy z minulosti jsou příliš šokující a bolestivé, tak je můžeme podvědomě vytěsnit. Jednoduše si je nepamatujeme. I když si vášnivě přejeme, abychom si vzpomněli, tyto vzpomínky nám zůstávají skryty, a dále ovládají naše životy tím, že omezují nebo ovlivňují naše chování. Aniž si to uvědomujeme, i nadále reagujeme spíše na traumatické události z minulosti spíše než na realitu našich životů dnes.

Když život byl jednu chvíli láskyplný a klidný a v zápětí zase chaotický a nebezpečný, nikdy jsme netušili, co máme očekávat, mnoho z nás se vyrovnávalo z následným pocitem bezradnosti a zmatku tím, že jsme si vybrali pouze jednu z těch skutečností a té jsme věřili. Například, ti z nás, kteří se doma vypořádávali se sporadickými alkoholikovými záchvaty slovních urážek, možná chtěli uvěřit, že žijeme v báječném rodinném prostředí, protože se to někdy zdálo pravdivé. Tím, že jsme uvěřili pouze jedné části skutečnosti, vysvětlili jsme si občasné slovní útoky jako výjimky, chyby, jednorázové případy. Každá taková příhoda nás zničila, jako by se stala poprvé, přesto jsme se rychle vrátili ke skutečnosti, kterou jsme chtěli vidět, a znovu si malovali obrázek blaha a harmonie, který nás musel znovu zklamat.

Nebo jsme se upnuli k protikladné skutečnosti a vnímali život jako chaotický a chvíle klidu a dobré nálady brali jako chvíle, kterým se nedá věřit. V tomto případě jsme si upírali radost z laskavosti, lásky, potěšení a dobré vůle. Zůstávali jsme neustále na stráži.

Život s alkoholismem způsobil, že jsme potlačovali nebo ignorovali naše city, touhy a naděje. Schovávali jsme naše pocity, abychom přežili, a časem jsme i zapomněli, že jsme kdy tyto pocity měli. Tak úspěšně jsme se chránili, že jsme přestali radostně se podílet na svém životu. Tím, že jsme se snažili sebe takto chránit, dovolili jsme, aby se naše osobnosti vytratily, a my jsme byli citově ztuhlí.

Zápasíme se skutečností

Někteří z nás úmyslně odmítali vidět realitu našich životů a okolností, ve kterých se nacházíme. Ale pravdou je, že většina z nás ji opravdu neviděla. V Al-Anon postupně začínáme vidět mnoho způsobů, kterými jsme bezděky vytěsnili celé úseky minulosti nebo přítomnosti. Poznáváme situace, v nichž jsme nevědomky přesvědčili sebe, že to, co se děje, se prostě neděje. Současně chápeme, že jsme dělali, jak nejlépe jsme uměli v tom daném okamžiku, snažili jsme se přežít, přizpůsobit se tomu, jak jsou naše životy ovlivněny alkoholismem před tím, než jsme našli pomoc v Al-Anon.

S pomocí a podporou našeho programu a našeho společenství, začínáme chápat, jak mnoho energie jsme dříve vydali na to, abychom unikali, ignorovali, utíkali a popírali. Poznáváme že, dnes, naši energii můžeme věnovat na uzdravování nás samých a našich vztahů.

Příliš často, v minulosti, realita zkřížila naše plány. Krize otřásla krásné výplody naší představivosti. Naše vnímání se osvědčilo jako nespolehlivé a my jsme byli stále méně a méně schopní život zvládat. Nedokázali jsme ohodnotit naše možnosti. Nemohli jsme dokonce uvěřit svým vlastním vzpomínkám.

Když nás poprvé okolnosti donutili, abychom si uvědomili naši zarmucující situaci, byly jsme neochotní a neschopní přijmout skutečnost, kterou jsme byli nuceni vidět. S obnovenou vervou jsme si našli nové mechanismy na zvládnutí situace, abychom dokázali přežít. Možná jsme se vědomě rozhodli ignorovat problémy a doufali jsme, že samy o sobě zmizí. Nebo jsme je odůvodňovali. Řekli jsme sobě a ostatním, že téměř každý jednou za čas vypije příliš; trvali jsme na tom, že naše situace není tak strašná, jak se zdá. Nebo jsme si uvědomili alkoholikův problém s pitím, ale popírali jsme to, že i my jsme jím zasaženi. Odváděli jsme naši pozornost tím, že jsme vinili našeho šéfa, náš osud, naši vládu za problémy, se kterými se potýkáme. Vkládali jsme spoustu energie do toho, abychom vypadali dobře na veřejnosti, ujišťovali jsme se tím, že si všichni myslí, že se nám vede dobře, nikdy jsme nedovolili, aby se někdo dozvěděl, že jsme zranitelní a zranění, a aby se někdo dozvěděl, co se děje za našimi zavřenými dveřmi. Ve snaze být loajální, jsme lhali, vymýšleli výmluvy, odbývali alkoholikovo i naše chování smíchem.

Někteří z nás si vytvořili vysněné životy v naší mysli, abychom nemuseli myslet na bolest, ve které ve skutečnosti žijeme. Tyto představy mohly být extrémně příjemné, příliš dobré, aby byly pravdivé, kde všichni byli laskaví a milující, naše potřeby a touhy byly uspokojeny a my jsme se cítili bez přestání šťastní. Některé naše představy vytvořili temnější svět, ve kterém jsme si představovali bolest, vinu nebo smrt alkoholiků v našem životě ve falešné víře, že jejich nepřítomnost nás osvobodí od našeho trápení. Jiní z nás měli pomstychtivé představy, kdy jsme viděli alkoholiky (či jiné osoby) trpět za utrpení, které, jak jsme věřili, nám oni způsobili, a představovali jsme si jistou moc nad okolnostmi našeho života, které jsme neměli v našem skutečném životě.

Dokud jsme nebyli schopní vidět skutečnost, nemohli jsme upřímně rozpoznat, že jsme hráli stěžejní roli ve vytváření našeho vlastního trápení. Ani jsme neviděli, že jsme byli tak vážně zasaženi touto nemocí, že jsme sami onemocněli.

Vidíme reálněji

Když přijdeme do Al-Anon, začínáme se dívat na situace reálněji. Někteří z nás jsou nuceni čelit faktům, které vyžadují naši pozornost, když naši milovanou osobu zatknou nebo podá žádost o rozvod. Tím, že náš svět je otřesený, tak se asi cítíme zmatení a poplašení. V takovýchto časech může být Al-Anon zachránce našeho života. Když se naše povědomí o skutečnosti ukáže jako nespolehlivé, potřebujeme znovu najít pevnou půdu pod nohama. Al-Anon poskytuje jednoduchý přístup, jak krok za krokem přebudovat naše životy a naši sebedůvěru v atmosféře bezpodmínečné lásky.

Ostatní mají možnost vyrovnávat se s realitou pozvolněji. Mnoho z nás objeví, že nyní již nepotřebujeme stejnou taktiku na přežití, protože máme podporu společenství, které nám opravdu rozumí, a nástroje programu, které nám pomáhají vypořádávat se s problémy, jež nás kdysi přemáhaly. Naše staré obranné mechanismy se stanou nejen nepotřebné, ale i nechtěné.

Rozvíjení schopnosti vidět věci tak, jak ve skutečnosti jsou, a nalézat zdravější, vhodnější způsoby jednání s lidmi a vypořádávání se s okolnostmi, na které narážíme, není vždy jednoduché nebo příjemné. Většina z nás má dobrý důvod, aby schovávala některé informace před námi samými – bolí to! Pravděpodobně to ještě pořád bolí. Není jednoduché vidět utrpění milované osoby, či přiznat – dokonce jen sobě – že náš blízký příbuzný nás sexuálně nebo tělesně týral, vypořádat se s faktem, že lidé, ke kterým jsme se obraceli pro lásku a uznání, nejsou schopni nám ji dát, nebo si uvědomit, že my sami jsme se stali úzkoprsí, pomstychtiví, pesimističtí, rezignovaní, strachuplní, zoufalí, malicherní, haštěřiví, rýpající, kontrolující nebo arogantní. Možná budeme zděšeni, když zjistíme, že negativní myšlení a chování, které se vyvinulo, aby nás chránilo od bolestivých zážitků v našem životě, ve skutečnosti proniklo do všech oblastí našeho světa. Je to jako bychom dopustili, aby naše obranné mechanismy, nás začali chránit před veškerým životem, než abychom riskovali dobrodružný podíl na něm. A při tom, jak jsme se snažili vyhnout nepříjemným aspektům našeho života, jsme se také ošidili o mnoho radostí.

Není jednoduché přijmout, jak různorodě jsme byli ovlivněni alkoholismem jiné osoby. Ale faktem je, že jsme byli. Někde uvnitř, to mnoho z nás instinktivně tuší. Dokud si neuděláme čas podívat se na sebe upřímně, možná nikdy nebudeme osvobozeni z otroctví, ve kterém nás zajal alkoholismus.

Ať už musíme čelit jakýmkoli faktům o sobě a těch, které milujeme, je tam k vidění víc, než pouhé zpustošení alkoholismem. Jak se učíme oddělit sebe od důsledků této nemoci, zjišťujeme, že máme některé skvělé povahové rysy, které nemají co do činění s alkoholismem. Jsme milující a líbezní lidé, kteří mají hodně co dávat a s velkou schopností radovat se. Mnohdy to chce čas najít tuto pozitivní část nás samých a oživit ji. Léta potlačování pocitů a našeho vnímání sebe tuto pozitivní část asi zahrabaly tak hluboko, že jsme zapomněli, že vůbec existuje, ale s trpělivostí, tento jas se nakonec znovu objeví. Toto je jeden z důvodů, proč má smysl pro mnoho z nás projít si často těžkým, frustrujícím a strašidelným procesem uvědomování si skutečnosti – na druhé straně nás čekají úžasné a neočekávané dary a poklady.

Pokud budeme stále schovávat před sebou pravdu, bude i nadále hnisat v nás. V minulosti možná bylo potřeba, abychom osaměle zatli zuby, ale nyní již nezápasíme s důsledky alkoholismu sami. Dnes máme program, který nám pomáhá. Podpora, které se nám dostává v Al-Anon, umožňuje, aby pravda vyšla na povrch, kde s ní můžeme pracovat.
Máme právo očekávat od života víc než pouhé přežití. Jsme zde, protože jsme připraveni se uzdravit. Jsme připraveni se podívat na sebe a naše životy novýma očima. Jsme připraveni začít si uvědomovat.