Pečujeme o sebe

Alkoholismus je trojitá nemoc – tělesná, duševní a duchovní. Mnoho z nás zanedbávalo své zdraví ve všech těchto oblastech, tedy naše uzdravování z následků této nemoci musí být také trojité.

Zacházíme se sebou dobře

Chce to pevný závazek, abychom učinili své zdraví prioritou. V minulosti někteří z nás zanedbávali péči o sebe, protože jsme čekali, že to za nás udělá někdo jiný. A někteří z nás se tak moc strachovali o zdraví někoho jiného, že jsme již nezvládli postarat se o sebe. Ale v Al-Anon se učíme převzít zodpovědnost za uspokojování svých potřeb.

Ze začátku, jen málo z nás cítilo, že je správné věnovat sobě takovou pozornost. Zdálo se sobecké vynakládat takovou snahu kvůli sobě. Možná nás v mládí, když jsme byli děti, učili, že je správné, aby potřeby jiných předcházeli těm našim.

Ale jak se můžeme starat o jiné, když se rozpadáme, protože zanedbáváme i tu nejzákladnější péči o sebe? V Al-Anon se učíme jednat podle hesla: „První to důležité“. Podobně jako cestující v letadle jsou instruováni nasadit kyslíkovou masku první sobě a pak mohou pomoci dětem či jiným spolucestujícím, tak i my se musíme naučit starat se první o své zdraví a pohodu. Dlužíme to sami sobě, dávat sami sobě lásku, péči a pozornost, kterou potřebujeme a kterou si zasloužíme, dokonce i když potřeby ostatních někdy musí počkat.

Někdy, nejjednodušší způsob, jak se naučit pečovat o sebe je, že začneme dělat pro sebe to, co bychom normálně dělali nebo rádi udělali pro milovanou osobu. Možná máme zvyk vynechávat jídla či jíme málo či rychle, když jsme sami, ale připravujeme okázalé a výživné hostiny, když jsou naši milovaní s námi. Tím, že si představíme sami sebe na pozici našich milovaných, zjistíme, že si zasloužíme zacházet se sebou lépe.

Naše tělesné zdraví

Můžeme zvážit, co jsme schopní dělat, abychom zlepšili a udržovali si dobré zdraví. Naše těla potřebují odpočinek, cvičení, výživnou stravu a vhodnou zdravotní péči, a všechny tyto oblasti těží z vědomého plánování. Něco tak obyčejného jako každodenní procházka může ohromně ovlivnit to, jak se cítíme. Možná si příležitostně zařídíme masáž nebo si na chvíli zdřímneme, když se cítíme unavení. Pokud často vynecháváme jídla, protože jsme příliš zaneprázdnění a nedokážeme je vměstnat do našeho rozvrhu, můžeme si dopředu naplánovat čas na jídlo a zacházet s těmito časovými závazky stejně, jako by to byly domluvené schůzky. Když jsme nemocní, tak se můžeme naučit poctivě se o sebe starat, omezit naše činnosti, pít více tekutin, dostatečně odpočívat, navštívit doktora, pokud je to třeba, dokonce i když onemocníme v nevhodnou dobu. Tím, že se staráme o své tělesné potřeby, posuneme se o kus cesty dál k tomu, aby naše životy byly zvladatelnější.

Naše duševní a citové zdraví

Po citové a duševní stránce, můžeme najít způsoby, jak povzbudit naši mysl a potvrdit si a ujasnit naše pocity. Můžeme číst knihy, které máme rádi, nebo napsat své myšlenky na papír, do dopisu nebo eseje. Možná začneme něco nového studovat nebo se naučíme nějaké nové dovednosti a otevřeme si cestu k novým zájmům. Můžeme se snažit být upřímnější sami k sobě a připustit si, co si myslíme a co cítíme; můžeme najít vhodné způsoby, jak se vyjádřit. Můžeme prozkoumat své pocity, ať už sami, se sponzorem, nebo s profesionální pomocí.

Protože uzdravování s sebou přináší ohromné vnitřní změny a otřesy, ještě navíc k těm věcem, které se mění kolem nás, většina z nás potřebuje mimořádně dobře o sebe pečovat po citové stránce. Pocity, které vzbudí to, že přestaneme popírat realitu, vypořádáváme se s novými plány a přizpůsobujeme se úplně novému způsobu života, nás mohou ohromit. Možná pocítíme velký strach, vztek, vinu nebo depresi. Změna, dokonce i báječná a pozitivní změna, s sebou téměř vždy přináší i trochu zármutku nad starým stylem života, který opouštíme, i přestože jsme se při tomto životním stylu cítili mizerně.

Pro ty z nás, kteří jsme byli citově uzavření mnoho let, může být náhlý příval pocitů hrozivý. Když máme na paměti, že tento intenzivní citový rozruch je obvykle dočasnou a přirozenou součástí procesu uzdravování, tak snadněji přijmeme tyto zážitky a podnikneme kroky, abychom se cítili tak uvolněně, jak jen to jde za těchto okolností. Je velmi důležité najít si místo, kde můžeme vyjádřit své pocity a získat podporu a povzbuzení, které potřebujeme, jako například pravidelné Al-Anon mítinky, kde můžeme pocity beze strachu sdělit. Je také důležité si uvědomit, že pocity nejsou fakta. Ať už jsou naše pocity jakkoli intenzivní, jsou to jen pocity. Jsou to naše reakce na skutečnost, spíše než odraz skutečnosti. Nejsou tedy nutně nejlepším základem pro naše rozhodování. Jiní lidé nám mohou pomoci ocenit prožívání našich pocitů aniž bychom na základě nich jednali způsobem, který bychom litovali, jakmile pocity odezní.

Někteří z nás si začínají vybavovat dlouho potlačované traumatizující události z naší minulosti, jejichž prožívání je citově zničující. Náhle se objeví výbušné pocity, které jsme nebyli schopni zvládnout v čase, kdy se traumatizující událost stala. Zdají se nezvladatelné a strašidelné a může se zdát, že nikdy nepřestanou. Samozřejmě, tyto zážitky nakonec odezní a tyto pocity nás opustí, ale zatímco trvají, musíme se sebou jednat velmi jemně. Citové trauma může být ještě znepokojivější než tělesné trauma. Stejně jako bychom potřebovali čas na uzdravení po operaci, potřebujeme se uzdravit z citových následků hrubého zacházení, opuštění, či násilného zneužití z naší minulosti.

Ale ne všechny citové zážitky jsou nepříjemné. Můžeme také objevit novou radost, vášeň, tvořivost, vzrušení a pocity údivu. Je důležité vytvořit místo v našich životech a naší duši pro tyto nové pozitivní pocity, které nám pomohou získat energii a usilovat o další růst a také dělají náš život radostnějším.

Naše duchovní zdraví

Třetí důležitý aspekt péče o sebe je duchovní. Mnoho z nás zjistí, že stěžejní pro naše uzdravování je najít si každičký den čas pro zdokonalování našeho vědomého kontaktu s Bohem, tak jak ho my sami chápeme. To může znamenat půlhodinovou meditaci, opakování nějaké modlitby nebo tichou zadumanou procházku v lese, nebo pátravý dopis našemu vnitřnímu já. Mnoho z nás najde duchovní inspiraci a vzpruhu v literatuře speciálně šité na míru lidem postiženým alkoholismem jiné osoby, a to v knihách Den po dni nebo Odvaha se změnit, denních zamyšleních Al-Anon. U některých lidí umělecké sebe vyjadřování vzbuzuje duchovní růst, zatímco u jiných nejlépe funguje organizované náboženství.

Je důležité najít si čas pro duchovní „cvičení“, ještě důležitější je uvědomit si, že naše duchovní stránka potřebuje stálou pozornost. Ranní modlitba asi nevytvoří dostatečnou duchovní stravu na celý den, podobně jako by jedna malá svačina neuspokojila naše potřeby výživy. Hledáme způsob, jak učinit naši Vyšší Moc svým stálým spojencem, obracíme se k Bohu, tak jak ho my sami chápeme, pro vedení a duchovní potravu na celý den a noc. Aktivně směřujeme k tomuto cíli, když si řekneme modlitbu před tím, než zvedneme telefon, nebo když si necháme pár okamžiků, abychom naslouchali tichému hlasu uvnitř sebe, před tím, než učiníme nějaké rozhodnutí. A když si začneme všímat příležitostí a darů, dokonce i v těžkých situacích, jsme posilnění tím, že si v popředí naší mysli udržujeme vděčnost za podporu naší Vyšší Moci.

Nastavujeme priority a hranice

Jeden lehce zapamatovatelný akronym v péči o sebe je KLID¹, vypůjčený od přátel z AA. Připomíná nám, že když jsme Kaput (unavení), Lační (hladoví), Izolovaní (osamělí), nebo Dopálení (rozzlobení), tak máme potřeby, kterou vyžadují naši pozornost, potřeby, které nám asi brání jednat příjemným a kladným způsobem. Zkušenost je, že se musíme na chvíli zastavit, zklidnit a co nejdříve se postarat o tyto potřeby. Tato jednoduchá a něžná připomínka nám může pomoci předejít tomu, abychom říkali nebo dělali věci, které bychom následně litovali, a může nám pomoci vyhnout se ukvapeným rozhodnutím.

Další způsob, jak o sebe pečovat, je určit si osobní hranice. To znamená, že si určíme, co budeme nebo nebudeme akceptovat. Může to být od jednoduchých hranic, jako například, že do postele budeme chodit ve 22:00hod, nebo těžkých hranic, jako třeba, že již nikdy nebudeme tolerovat slovní urážky a nadávky. Takovéto hranice nám pomohou dopředu poznat, jaké jsou možné situace a co jsme ochotní tolerovat, takže když nastane stresující situace a my nejsme schopní jasně uvažovat, stále budeme mít představu o tom, co je v našem nejlepším zájmu.

Je to jen na nás, abychom si určili, co je pro nás přijatelné a co ne. Chování, které je pro jednoho člověka netolerovatelné, jiné osobě vůbec nemusí vadit.

Naše osobní hranice, avšak, nediktují pravidla chování jiným. Hranice nejsou výhružky ani způsob manipulace. Jsou to pouhá fakta. Říkají: „Odejdu z večírku, pokud mi bude nepříjemné, že ostatní pijí alkohol“, spíše než: „Opovaž se, abych Tě načapala pít na tomto večírku“ nebo „Slib mi, že tentokrát nebudeš pít“. Zajisté je více než vhodné, abychom sdělili naše hranice těm, které to ovlivní, ale měli bychom první zvážit naše postranní úmysly. Oznamujeme jim to, abychom předali informaci, kterou si zaslouží mít, nebo používáme hranice, abychom si vynutili změnu? Možná je dobré se také zastavit před tím, než nastavíme naše hranice, abychom si byli jistí, že jsme schopní dle našeho rozhodnutí jednat a dotáhnout to do konce. Jinak riskujeme, že vážně snížíme svou důvěryhodnost a poničíme si sebeúctu.

Vytváříme si sebeúctu

Přijde čas v našem uzdravování, kdy budeme muset postavit se tváří v tvář naší nízké sebeúctě. Roky urážek a zanedbávání, nejen jinými lidmi, ale také námi samými, většině z nás způsobily, že máme velmi chabou sebe hodnotu. Cítíme se bezvýznamní, beznadějně závadní, předurčení k selhání a cítíme, že si nezasloužíme lásku a pozornost, kterou bychom dali těm, které milujeme. Určitě se nemáme rádi. Abychom překonali pocity nedostatečnosti a sebe-nenávisti, mnoho z nás se musí nutit, abychom dělali správné věci v péči o sebe. Učíme se jednat jako bychom sebe milovali a chovat se podle toho. Nemusíme se cítit hodni pro prohlídku k zubaři, stačí, když se dostavíme v čas smluvené prohlídky. O naše zuby bude postaráno i tak, a možná to pomůže trochu zvednout naši náladu. Možná nám připadá trapné jít na masáž nebo si dát bublinkovou koupel, když se máme strachovat o někoho jiného, ale zlepšování našich životů se nám asi ze začátku nebude zdát příjemné. Když budeme na pochybách, tak si můžeme vybrat činnost, která nám nejvíce pomůže zvýšit naši sebeúctu. I když děláme tyto činnosti mechanicky, naše milující chování nám pomůže, abychom se měli více rádi. Časem se tyto činnosti stanou příjemnějšími a budeme cítit, že si je zasloužíme, až naše sebeúcta postupně dosáhne zdravější úrovně.

Také jiní členové Al-Anon nám mohou pomoci učit se vytvářet sebeúctu. Někdy se musíme obklopit lidmi, kteří nás přijímají a milují, před tím než se naučíme milovat sami sebe. Ti z nás, kterým někdo říkal nebo jsme si sami dlouho říkali, že jsme příšerní ubozí tvorové, možná nevidí, jak úžasní ve skutečnosti jsme, jak odvážní, srdeční, milí, fascinující a milující, dokud se tyto vlastnosti neodrazí v lidech, kteří nás vidí zřetelněji než my vidíme sami sebe. Když lidé, které obdivujeme, s námi jednají jako s hodnotnými lidskými bytostmi, tak se staneme otevřenější možnosti, že oni možná mají pravdu. Učíme se jejich příkladem. Možná jsme nikdy neměli vzory lidí, kteří by o sebe pořádně pečovali, nebo jsme zapomněli, jak to dělali. Ale máme právo naučit se tyto dovednosti, stejně jako bychom se naučili jakékoli jiné, a jeden z nejlepších způsobů, jak se je naučit, je pozorovat jiné, kteří zvládli toto umění a jsou ochotní se s námi podělit o to, co znají.

Vyrovnáváme se s tělesným zneužíváním

Jeden z nejnebezpečnějších následků nízké sebeúcty je, že nám dovolí tolerovat ubližující chování, protože si myslíme, že si nic lepšího nezasloužíme. Toto je naprosto nepravdivé. Nikdo si nezaslouží týrání. Každý z nás děláme stále to, co nejlépe umíme, a to stačí. Musíme se snažit změnit svou sebe hodnotu a bojovat s nenávistí vůči sobě, abychom již nikdy neměli tendence tolerovat netolerovatelné.

Ale takovýto úkol se neuskuteční přes noc. Během tohoto procesu, je ukrutně důležité, aby ti z nás, kteří mají co dočinění s tělesným zneužíváním, podnikli kroky k zajištění vlastního bezpečí a bezpečí svých dětí. Znovu, možná budeme muset jednat jako bychom si zasloužili lepší zacházení a dlužíme sami sobě, abychom projevili snahu něco změnit. Potřebujeme čas se uzdravit, čas dostatečně se vyléčit než budeme schopní dělat rozumná rozhodnutí, a musíme dělat, co je v naší moci, abychom si tento potřebný čas zajistili. Například, můžeme si vybrat, že zůstaneme v potenciálně násilnickém či zneužívajícím prostředí, ale zajistíme si únikovou cestu tím, že si schováme klíče k autu, peníze a dalšími nezbytné věci, které můžeme v mžiku najít. Můžeme se domluvit s přítelem, který nám poskytne přístřešek, kdykoli nastane potřeba. Nebo třeba dáváme přednost úplně se oddělit od nebezpečí, alespoň dočasně. Můžeme získat soudní zákaz, požádat o pomoc policii, nebo hledat terapeutickou či právní pomoc. Al-Anon nezastává žádný konkrétní postup. Nenabádáme ani zůstat ani opustit. Naše starost je, aby každý náš člen měl příležitost dostatečně se uzdravit, aby mohl dělat jasné, promyšlené rozhodnutí o svém životě. Některé chování, jako je tělesné týrání, není nikdy přijatelné. Každý z nás si zaslouží zůstat v bezpečí dostatečně dlouho, abychom tuto skutečnost sami pochopili.