Vzpomínám si, jak jsem se cítil ctižádostivý, probouzel jsem se natěšený na nový den, měl jsem spoustu energie. Nevím, kdy to vše zmizelo. Nyní vše, co dokážu udělat, je vytáhnout se z postele. Stěží dokážu zajistit, abych já a mé děti jsme byli umytí a najezení, a to jen z pocitu viny a zahanbení. Netušil jsem, že to přijde. Jen jsem pomalu ztrácel kontakt s částí mého já, které záleželo na životu, a nyní netuším, jak ji znovu najít…

Každý si myslel, že jsme dokonalá rodina. Vždy jsme na veřejnosti vypadali tak dobře a chovali se tak krásně. Mí přátele říkávali, že si přejí, aby žili můj život namísto svého. Měla jsem toho tolik, za co být vděčná. Ale něco v mém životě prostě nebylo správně. Nemohla jsem přijít na to, co to je. Jen jsem věděla, že nejsem šťastná…

Téměř mi zlomilo srdce, když jsem viděla mého syna slavit své jednadvacáté narozeniny ve vězení, ale nebylo nic, co bych mohla udělat, abych to změnila. Je to opravdu hodný kluk, ale má takovou smůlu. Neustále se dostává do problémů a obvykle to není jen jeho vina. Nechala jsem ho bydlet doma a snažila se mu dát vše, co by mohl chtít, ale zdá se, že problémy si ho prostě najdou. Udělala bych pro toho kluka vše, zůstala s ním doma, sehnala mu vlastní byt, našla mu práci, starala se o něho, cokoli, jen kdyby to pomohlo. Jsem nemocná obavami o něj…

Má matka příliš pije. Když se opije, nadává mi a někdy uhodí mou sestru a udělá ji monokl. Ale víte, když nepije, je fakt skvělá a já ji moc miluji. Kdybych dostala lepší známky a udržovala ve svém pokoji lepší pořádek, nemusela by být tak utrápená a nemusela pít. Zkusila jsem být častěji pryč z domu, aby mě nemusela vidět a být zklamaná, ale to ji přinutilo pít ještě víc. Dokonce přišla na zápas košíkové ve škole, vzala mě za zátylek a odtáhla mě přede všemi, protože si myslela, že se ji snažím ztrapnit. Řekla, že jsem byla venku a dělala špatnosti s kluky a teď nemůžu jít ven vůbec. Nechtěla jsem se vrátit do školy, ale řekla, že mě zabije, pokud nepůjdu. Tak jdu. Všichni se mi smějí nebo mě litují. Tak chodím ze školy rovnou domů. Ani mi to moc nevadí, když to mamce pomůže nepít. Ale někdy si chci jen zalézt do skříně a nikdy nevylézt…

Cítím, že musí existovat nějaké tajemství ke štěstí, něco, co všichni ostatní vědí a já bych to měla vědět také, a kdybych jen přišla na to, co to je, můj život by se zdál báječný. Ale jakkoli moc se snažím, nemohu najít tu odpověď. Vyzkoušela jsem vše – církevní spolky, společenské organizace, terapii, biofeedback (biologická zpětná vazba), fyziku – a myslím, že jsem četla každičkou svépomocnou knihu kdy napsanou… cokoli vás napadne, již jsem tam hledala řešení. Někdy jsem našla trochu útěchy, ale nebylo to nic trvalého, nic, co by opravdu změnilo můj život. Mám pocit, jakoby něco chybělo, jakoby se mnou nebylo něco v pořádku…

Jsem tak otrávený z toho, že jsou pořád všichni tak naštvaní. Mí rodiče se věčně hádali, když jsem vyrůstal, a teď má žena se po mně vozí a cokoli udělám, není nikdy dost dobré pro mé děti. Kdybych jen měl ve svém životě jiné lidi, možná bych se necítil neustále tak mizerně. Ale nedokážu odejít. Měl jsem chvíli milostný poměr, myslel jsem si, že jsem konečně našel někoho, kdo se ke mně bude chovat správně, ale když jsem ji poznal blíž, uvědomil jsem si, že byla stejně naštvaná a zatrpklá jako všichni ostatní…

Já to nechápu. Můj muž tvrdí, že je alkoholik. Nevím, co má za lubem, ale jsem si jistá, že není žádný alkoholik. Nepije víc, než kdokoli jiný. Všichni, co známe, pijí. A ještě má dobrou práci. Je čistý, pěkně oblečený, úspěšný, středem každého večírku. Myslím, že toto dělá jen proto, abych vypadala jako ta špatná. Kdyby mě miloval, tak by mě takto neponižoval. To je pravý problém. Už mě nemiluje…

Nikdo z nás nepřichází do Al-Anon, protože se naše životy podobají pohádkovému „a-žili-šťastně-až-na-věky“. Přicházíme do Al-Anon, protože se potýkáme s řadou problémů. Doufáme, že najdeme nějaká řešení, ale pochybujeme, že někde lze najít nějakou naději. Příběhy ostatních lidí se zdají tak odlišné od našich, že možná nepoznáme, že máme cokoli navzájem společného. Ale ať už si to uvědomíme nebo ne, existuje společný ústřední motiv. Každý z nás byl ovlivněn pitím nějaké jiné osoby.

Zprvu, z mnoha důvodů, si možná nejsme vědomi žádných potíží s pitím alkoholu. Možná přicházíme do Al-Anon kvůli naléhání poradce, soudce, léčebny nebo přítele, a jsme si jistí, že jsme na špatném místě. Mnoho z nás věří, že víme, co je pravý problém našeho přítele či příbuzného – a tento pravý problém vůbec nesouvisí s alkoholem. Jako problém označíme špatnou náladu, nezralost, příliš mnoho nebo příliš málo víry, nedostatek vůle, smůlu, špatného šéfa nebo špatné přátele nebo špatné město, děti, příbuzní z manželovy strany, tělesnou nemoc nebo vadu, finanční nezodpovědnost nebo mnoho dalších jiných věcí. Když nám navrhnou, že možná problém pod povrchem skrytý je alkoholismus, zarazíme se. Koneckonců alkoholici jsou špinaví, smradlaví, vyšinutí pobudové, kteří žijí na ulici a přišli o vše, co kdysi měli rádi. Tedy alespoň my jsme se vždy domnívali, že to takto je.
Ve skutečnosti mnoho alkoholiků má zaměstnání, domovy, rodiny a neposkvrněný vnější dojem váženosti. Jejich pití možná není okamžitě zřejmé nebo se může zdát stěží znatelné ve srovnání s problémy, které často jsou důsledkem nebo jdou ruku-v-ruce s pitím – násilí, problémy s financemi nebo se zákony, urážky nebo výmluvy, nespolehlivé a nezodpovědné chování. Kromě toho, pokud všichni v našem životě nadměrně pijí, alkoholické pití se může zdát zcela normální.

Rozpoznání pravé povahy problému může být ještě obtížnější pro ty, kteří ani nikdy nepoznali toho pijícího. Možná jsme byli ovlivněni alkoholismem prarodiče nebo vzdáleného příbuzného, kterého jsme stěží znali, nebo přáteli, kteří byli střízliví tak dlouho, jak je známe. A přece následky této nemoci nejsou o nic méně hluboké a rozsáhlé. Často, naši příbuzní nepoznali následky alkoholismu a neúmyslně je předali nám. Možná, například, jsme pochytili obtíže ve formě každodenních záchvatů úzkosti nebo máme problém věřit komukoli či čemukoli, neustále očekáváme, že nastane chaos a přijde pohroma, i když se vše zdá být v pořádku.

I když nemáme tušení, zdali někdo okolo nás má problém s pitím nebo ne, můžeme vidět důsledky alkoholismu v našich životech, když víme, co máme hledat. My, kteří jsme byli poznamenáni pitím jiné osoby, zjišťujeme, že nevysvětlitelně pronásledováni nejistotou, strachem, vinou, posedlostí ostatními nebo nesmírnou potřebou kontrolovat každou osobu a situaci, se kterou se setkáváme. A ačkoli naši milovaní se zdají být těmi osoby s problémy, tajně viníme sebe, cítíme se, že nějakým způsobem jsme příčina těch potíží, nebo že jsme měli být schopni je překonat pomocí lásky, modlitby, pilné práce, inteligence či houževnatosti.

Víme, že něco je velmi špatně, ale nemůžeme přijít na to, co to je, nebo si myslíme, že jsme identifikovali ten problém, ale zdá se, že ho nikdy nevyřešíme. Možná máme podezření, že pití nějak souvisí s naší situací, ale opravdu o tom nechceme přemýšlet; přece jen, alkoholismus může být ztrapňující. Nebo si můžeme naléhavě uvědomovat pití a jeho zničujících následků a cítíme se zodpovědní něco s tím udělat. Hledáme svá řešení v jiných lidech – „Jen kdyby se ona změnila, já budu v pohodě“ – ale zatím jsme zcela nepřesvědčili nikoho, kdo by následoval naše plány. Následkem toho se cítíme jako oběti těchto „necitlivých“ lidí, kteří, jak věříme, by mohli udělat naše životy lepšími, kdyby jim na nás dostatečně záleželo, aby udělali pár změn. Současně mnoho z nás viní sebe – „Kdybych jen byla více, on by nedělal tyto příšerné věci.“ Nadále bojujeme a prohráváme. Nejhůře ze všeho, ztrácíme naději.

Málo z nás přichází do Al-Anon v naději, že změníme sebe. Častěji přicházíme, protože selhalo všechno, co jsme udělali, abychom vyřešili naše problémy, a došli nám nápady. Přicházíme, abychom vyhověli doporučení alkoholikovy léčebny nebo soudu, či abychom pomohli nedávno vystřízlivělému příteli či příbuznému. Do Al-Anon nás také může přivést nečekaná ztráta jako je žádost o rozvod nebo nemoc či smrt milované osoby. Můžeme vyzkoušet náš první mítink Al-Anon jen, abychom podpořili přítele, který potřebuje pomoc při vypořádávání se s alkoholickou situací, ale jak jde mítink, rozpoznáme podobné problémy v našich vlastních životech.

Dokonce i ti z nás, kteří identifikují problém jako aktivní alkoholismus, asi netuší, co s tím mají dělat. Víme jen, že jsme zkoušeli mnoho věcí, které nefungovali. Možná jsme vylévali lihovinu, schovávali ji, schovávali peníze, které ji mohou zaplatit, dokonce sami pili pár drinků, abychom nechali méně pro alkoholika nebo abychom se cítili větší součástí jejich životů. Většina z nás se hádala, snažně prosila, smlouvala, zastrašovala, odcházela, vracela se, dávala ultimáta, nedokázala je uskutečnit nebo je uskutečnila a cítila se provinile. Snažili jsme se přesvědčovat pijící, dělali rozvrh jejich volného času, sledovali jejich chování. Stěžovali jsme si; modlili jsme se. Snažili jsme se vyvarovat dělat cokoli, co může způsobit, že se alkoholik napije. Hledali jsme příležitosti, jak přimět pijícího, aby viděl, jak zničující může být jeho pití. Hlavně jsme trpěli a trápili se. Teď se obracíme na Al-Anon jako na poslední možnost řešení, doufáme, že nalezneme způsob, jak ukončit to pití jednou provždy, nebo jak přesvědčit milovanou osobu, aby vyhledala pomoc.

Ti z nás, kteří již nejsou poblíž aktivního alkoholismu, můžou být v ještě větší problematické situaci. Je zřejmé, že nemáme možnost, jak se snažit změnit alkoholika. Tak jsme změnili naše poměry, zaměstnání, oblečení, přátelství, bydliště, náboženství, prakticky vše kolem nás, ale nic, zdá se, nemělo trvalý dopad na naše utrpení. Také my, se obracíme na Al-Anon v naději, že nalezneme jistou úlevu.

Přicházíme do Al-Anon z mnoha odlišných důvodů, ale zůstáváme v něm ze stejného důvodu: chceme, aby se naše životy zlepšovaly.

 

(přeloženo z knihy HOW AL-ANON WORKS for Families and Friends of Alcoholics, tj.
JAK FUNGUJE AL-ANON pro rodiny a přátele alkoholiků)